Můj příběh

Jsem logopedka a terapeutka. Logopedií se zabývám 30 let. Třináct let jsem pracovala ve státních zdravotnických zařízeních, 14 let mám soukromou poradnu. Mými klienty jsou děti od 3 let až po dospělé jakéhokoliv věku. V posledních letech se objevuje stále více dětí, kteří ještě ve věku 3 let nemluví. Dostávám otázky, proč to tak je a vidím stále častěji utrápené obličeje dospělých.

V rodičích těchto dětí to vzbuzuje pocity viny – co udělali špatně a mnoho obav, které se týkají toho, kdy se jejch dítě konečně rozmluví. Dělají si starosti, co mají udělat a kam zajít, aby jejich dítě konečně mluvit začalo. První cesta vede k pediatrovi. Pro mnoho z nich ale věta z úst dětského lékaře – “Máte času dost!” není uspokojující.

Existuje spoustu krásných dětských knih a také mnoho knih a sešitů, které mají přívlastek – logopedické. Většina rodičů ale opravdu neví, jak se záplavou těchto úžasných knih pracovat. Mnozí hledají na internetu, ale více, než pár pracovních listů, říkanek, nebo slov k procvičování nenajdou.

CO S TÍM?

Rozhodla jsem se, že těmto rodičům pomohu. Denně to samé opakuji každému z nich ve své logopedické praxi..je třeba rozšířít to dál..

Začala jsem pořádat letní příměstské logopedické tábory. Chtěla jsem, aby logopedie nebyla v očích dětí i rodičů jen únavný dril během roku, ale aby se stala radostnou zábavou. A to se myslím povedlo. Tábory běží úspěšně už 10 rokem a spokojených rodičů i dětí přibývá..

Před třemi roky do mé praxe začalo přicházet stále více dětí s opožděným vývojem řeči a nemluvností.
V té době jsem se rozhodla, že začnu psát knihu – takovou “kuchařku”, návod pro tisíce rodičů, kteří si neví rady se svým dítětem, kterému se ještě mluvit nechce. Záměrem nebylo napsat odbornou knihu – těch je tak jako tak dost, nikoho to nebaví číst a laická veřejnost jim většinou nerozumí. Dávám ve své knize návod krok za krokem, co mají se svým dítětem dělat, jak denně pracovat a pomoci tak svému dítěti se rozmluvit.

Původně jsem ani nepřemýšlela o tom, že by kniha byla také ve formě e-booku, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné…

ZAČÁTKY

Velmi dobře si pamatuji na roky, kdy jsem ukončila vysokou školu, udělala státnici z logopedie, byla jsem vybavena teoretickými znalostmi, ale praxe žádná.
Nastoupila jsem jako logopedka do ambulantního zdravotnického zařízení v Praze a musela si umět poradit s malými klienty, které posílali dětští lékaři.

Jsem velmi koncepční člověk. Mám ráda věci jasné, logické a musím jim rozumět. A takto vystupuji i vůči svým klientům – malým, i jejich rodičům. Dávám si práci s velmi podrobným vysvětlováním, co a jak mají dělat, než správně vysloví určitou hlásku.

Věnovala jsem obrovské množství času na výrobu pomůcek, protože před 30 lety tady žádné logopedické pomůcky nebyly. Vymýšlela jsem různé hry a postupy, které by děti bavily a byly zároveň efektivní. Vždy jsem chtěla být o krok vpřed a co nejvíce pomáhat ostatním.

Absolvovala jsem všechny možné kurzy a semináře, ve kterých bych se co nejvíce dozvěděla o problematice logopedie v dětském věku. V té době jsem se začala také zajímat o různorodé firmy v Německu, kde trh s pomůckami a materiály pro děti byl přesycen a začala postupně přemýšlet, co objednat, jak to upravit pro české děti a kde na to vzít peníze.

Během svých logopedických začátků jsem docházela také na různé stáže do ambulancí a klinik, abych se něco dozvěděla od starších a zkušenějších kolegyň. Často jsem bývala skeptická, protože kromě prohlížení obrázků s dětmi jsem se tam nic nového nedozvěděla. Stále jsem čekala na nějaký koncept, metodiku, ale záhy jsem zjistila, že nic takového vlastně neexistuje.

Mé hledání neustávalo. Chtěla jsem dělat logopedii jinak, nově. S velkým pochopením jsem se nestkávala. Většinou jsem pracovala sama, kdežto spousta mých kolegyň přišla pracovat do již zavedeného kolektivu a mohly navázat na něco zaběhnutého. Já byla vždy “běžec samotář”.

ZKUŠENOSTI V CIZINĚ

Jednoho dne přišel manžel s tím, že musí pracovně na delší čas do Německa. Vzala jsem to jako příležitost a odjela se synem s ním. Byl to odchod na 3 roky.

Po roce zlepšování si své němčiny v jazykové škole jsem byla připravena začít pracovat. Ani ve snu by mě nenapadlo najít si práci ve svém oboru – tedy logopedie! Jen tak naslepo jsem rozeslala dopisy do více logopedických zařízení.

K mému překvapení jich mnoho mělo o mě zájem. Začala jsem praktikovat v soukromých ambulancích a zároveň sbírala zkušenosti. Po nějaké době jsem také začala provádět návštěvy doma u pacientů po cévní mozkové příhodě a pomáhala jim opět začít mluvit.
Bylo neuvěřitelné, jak Němci mají vše propracované a promyšlené do detailů. A těch metodik – na každou řečovou poruchu! Byla jsem nadšená.

Nejvíce mě zaujala propracovaná motorika mluvidel. U nás nic takového nebylo. Motorika jazyka a mluvidel byla a bohužel je u nás velmi okrajovou záležitostí.
Začala jsem si uvědomovat, že to má svůj smysl.

Po návratu do ČR jsem nějaký čas pracovala jako klinický logoped na neurologii ve Fakultní nemonici, kde jsem také využívala svých nahromaděných zkušeností z Německa.
Po nějaké době jsem otěhotněla a čekala druhé dítě.

SAMOSTATNÉ PODNIKÁNÍ
Po mateřské dovolené jsem se cítila na to, abych si otevřela soukromou praxi. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že největší zdravotní pojišťovna má pro logopedy STOP stav a neuzavírá žádné nové smlouvy!
Co budu dělat, honilo se mi hlavou? Už nechci být někde zaměstnaná a být omezená zkostnatělými postupy a nařízeními, které mi nevyhovují.

Jediná možnost byla jít dělat práci, kterou miluji a do které jsem už dost investovala bez pojišťovny – tzn. na přímou platbu.

V té době to bylo bláznovství. Lidé nebyli ještě moc zvyklí za služby platit. Byla jsem všem, kterým jsem to řekla pro smích. Na každém kroku bylo plno logopedických ordinací na pojišťovnu. Kdo by ke mně chodil za peníze!? Kde to budu provozovat? Za kolik? Vždyť nemám peníze, nemohu si najmout drahou místnost a nevědět kolik lidí mi přijde a jak zaplatím nájem?

A pak mi přišel nápad…v mateřských školách potřebují občas logopeda. Napíši ředitelkám různých školek a nabídnu jim zadarmo své služby. Jediné, co budu chtít je místnost, kde bych mohla začít dělat svou praxi. A vyšlo to!

Skutečně se ozvala jedna ředitelka, která právě otevírala 2 logopedické třídy a dohodly jsme se. Roční nájem byl symbolický -1 Kč a já mohla praktikovat logopedii po svém.
Dvakrát týdně jsem ve školce prováděla skupinovou terapii a mohla využít zkušeností z oromotoriky (tj.motorika jazyka a mluvidel).

Po půl roce ustavičné práce jsem zjistila, že děti se řečově velmi lepší. Všimli si toho i učitelky a rodiče. Chodili za mnou a žádali individuální terapii. Ukázalo se, že raději zaplatí mně, než by docházeli o dva kilometry dál za státní logopedkou.Věděla jsem, že musím být lepší a nabídnout víc než ostatní. Já jsem asi opravdu tenkrát byla první logopedka na přímou platbu.

Po dvou a půl letech poctivé práce jsem mohla odejít a najmout si svou vlastní ordinaci ve zdravotnickém zařízení. Paní ředitelka, u které jsem tenkrát začínala, na mě s vděkem vzpomíná a vodí mi děti svých přátel a známých dodnes.

SOUČASNOST
Ukázalo se, že odjezd a práce v Německu byla pro mě požehnáním. Získala jsem tam mnoho zkušeností, které využívám dodnes.

Po návratu do ČR jsem začala své nabyté zkušenosti praktikovat a využívat ve své soukromé ordinaci. Nebála jsem se nových začátků.

Dnes se má praxe rozrostla. Každé nové dítě, které ke mně s rodičem přijde, je po základním vstupním vyšetření zařazeno do individuálního programu velmi detailně propracované oromotoriky, které provádějí mnou vyškolené začínající logopedky. Letité zkušenosti ukázaly, že po absolvování pečlivé motoriky jsou děti dokonale připraveny na zvládnutí jakékoli hlásky. Mnohdy se stane, že hláska, kterou dítě v začátku nezvládá, najednou po cvičení oromotoriky jde sama. 

Začínám takto i s dětmi, které mají opožděný vývoj řeči. Ve spolupráci s neuropsycholožkou se ukázalo, že motorika – ať hrubá, jemná, či motorika mluvidel je základem pro rozvoj řeči. Práce probíhá formou hry, v přátelském a přívětivém prostředí, děti nejsou stresované a na logopedii docházejí rády.

Všechny své terapeutické zkušenosti jsem sepsala do svého e – Booku Jak pracovat s dětmi, když ještě nemluví, který bude brzy ke stažení.
Je tam návod, jak postupovat s dítětem, které nemluví krok za krokem. Není to odborná knika, je to návod jak začít.

Věřím, že vás zaujme a bude hezkým průvodcem vašeho dítěte. Přeji vám mnoho radosti 🙂