Oromotorika, neboli gymnastika mluvidel – jazyka a rtů, hraje velmi důležitou roli při vývoji řeči.
Mnoho dětí má jazyk a orofaciální svalstvo velmi ochablé. Příčinou může být dlouhodobé pití z lahve nebo dumání palce či dudlíku, opožděný nástup řeči. Pokud dítě do 3-4 let vůbec nemluví, orofaciální svalstvo se neposiluje.
Mnohé děti nedokáží například zvednout jazyk nahoru k alveolám, některé při mluvě vysunují jazyk mezi zuby( tzv. interdentální tvoření hlásek), některým leží jazyk na spodině dutiny ústní buď z důvodu krátké podjazykové uzdičky(tzv. přirostlý jazyk) nebo proto, že nikdy jazyk nezkoušely zvednout a ani neví jak s ním pracovat.
Každá hláska má své místo tvoření a pokud se má dítě naučit např. hlásku L, musí vědět, že bez zvednutí jazyka to nikdy nepůjde. A právě z těchto důvodů trénuji s dětmi oromotoriku, učím je vnímat svá mluvidla a získat povědomí o tom, co vše s jazykem můžeme dělat. Teprve po zacvičení správné oromotoriky a orofaciální stimulace jde nácvik hlásek mnohem jednodušeji.
Často se stává, že pokud děti začnou trénovat, stěžují si rodiče, že je bolí jazyk. Tehdy se raduji a říkám, že v tom případě cvičí velmi dobře, protože jazyk je sval a tím, že bolí, se posiluje jako jakýkoli jiný sval na těle.
Cviky, které s dětmi provádím jsou seřazeny tak, aby se procvičovalo vše co má a z řady cviků pak vycházíme pro nácvik dalších hlásek.
Jak by to vlastně mělo být? Spousta rodičů neví, jaké jsou fáze vývoje řeči a jak by měla řeč v jednotlivých fázích výoje vypadat.
Řeč u novorozeně začíná křikem, ale zatím nemá žádný obsah. Je to pouze reflexní záležitost. Později křik nabývá na významu a dítě s ním dává najevo nelibé pocity. Na konci šestého týdne se objevuje broukání dítěte, které postupně přechází do období žvatlání.
Batole by mělo kolem 4-6 měsíů žvatlat – tj. že vydává různé zvuky typu gaga, baba, papa, jeje, grngrn…V tomto „žvatlacím“ období je velmi vhodné, když rodiče a jeho okolí na tyto zvuky reagují a snaží se je napodobit. Dítě projevuje velkou radot a navazuje tím kontakt s vámi. Dítě svým žvatláním napodobuje slyšená slova a řeč. Projevuje se tím jeho chuť komunikovat.
Kolem 1. roku věku se objevují jednotlivá slova – máma, bába, táta, jé, bum bum, pápá, haló apod. Postupně se rozšiřuje slovní zásoba a slov přibývá. A tato fáze trvá zhruba do 2 let, kdy dítě začíná postupně mluvit v jednoduchých větách.
Řekla bych, že pokud dítě nemluví do 2 let, většina rodičů to neřeší. Po druhém roce se mnoho rodičů začíná vyptávat okolí, srovnávat a pozorovat jiné děti, jak jsou na tom s mluvením.
Každé dítě má svůj individuální vývoj, nedržte se tabulek a nesrovnávejte. Pokud je vaše dítě o měsíc či dva pozadu oproti jiným, nic to neznamená. Na své dítě mluvte, mluvte a mluvte, i když můžete mít pocit, že nerozumí a i když od něj nedostáváte žádnou zpětnou vazbu.
Začněte být pozorní tehdy, když ani před 3. rokem stále nemluví. Bez ohledu na to, co vám říká pediatr nebo vaše rodina, navštivte logopeda. A pokud vás logoped odmítne s tím, že je ještě brzy, vyhledejte jiného, který vás přijme. Hledejte logopeda s přívlastkem „klinický.“ Podrobněji v mém článku „Kdy navštívit logopeda.“
